Vnitřní stav v Biblí

2. srpen 2012 | 15.37 |

Odkud se bere zlo


13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od eBoha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16 eNebluďtež, bratří moji milí.
...

17 Všeliké edání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u fněhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam gzastínění.
18 On proto, že chtěl, ezplodil nás slovem fpravdy, k tomu, abychom byli prvotiny gnějaké stvoření jeho.
19 A tak, bratří moji milí, ebudiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý fk mluvení, gzpozdilý k hněvu.
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21 Protož eodvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte fvsáté slovo, kteréž může spasiti gduše vaše.
22 Buďtež pak ačinitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, ejaký by byl.
25 Ale kdož by se evzhlédl v dokonalý zákon svobody a fzůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, gblahoslavený bude v skutku svém.
26 Zdá-li se epak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře